Člověk, který by byl docela sám, by ve dnešním světě neměl šanci obstát. A tak každý potřebuje určitý okruh lidí, se kterými je propojen a s nimiž spolupracuje, aby stál jeho život za to. My lidé tak tvoříme určitou společnost. A to jak s lidmi, které máme rádi, tak i s těmi, s nimiž bychom nejraději neměli nic společného, kdyby to šlo. Případně s lidmi, kteří jsou nám lhostejní. Většinou je takovou společností, ve které žijeme, míněn národ, jehož jsme příslušníky. Narodíme se v některé zemi a tím pádem jsme zařazeni k národu, který v ní žije. A protože se jako novorození nemůžeme bránit a nemáme právo volby, musíme tuto skutečnost akceptovat a přinejmenším do doby dospělosti se jí přizpůsobit.
A tak jsem se i já přizpůsobil. I tomu dobrému, co mi česká společnost nabízí, i tomu, čemu bych se rád vyhnul, ale nemohu. A tudíž svou společnost mám i nemám rád. A zatímco jí zůstávám věrný, nejednou bych ji vyměnil za jinou, kdyby se mi lepší nabízela.
Co se mi na naší společnosti líbí? Jenom tak namátkou:
- Nabízí mi docela solidní životní úroveň. Což je názor, který zastávám navzdory počtu neustále si stěžujících našinců.
- Nabízí mi život v klidu a míru, což je pochopitelně žádoucí pro každého normálně smýšlejícího člověka.
- Bylo mi tu dopřáno najít přátele i lásky.
- A na rozdíl od dob mého mládí jsem už dnes coby člen této společnosti svobodný, s mnoha možnostmi, jež svoboda nabízí.
A proč naši společnost naopak nemám rád?
- Hlavně pro to tak časté nadávání na poměry. Je kolem mne až příliš těch, kdo si dokážou jenom stěžovat. Kdo chtějí brát plnými hrstmi, ale běda, když jim někdo naznačí, že by mohli třeba také přiložit ruku k dílu a postarat se sami.
- Vládnou nám ti, kdo se pod rouškou štědrosti a lásky k lidem starají o to, abychom neměli zářnou budoucnost. A je tu tolik lidí, že nám rozhazovační populisté budou zřejmě vládnout, dokud neskončíme na dně.